V tomto anime najdou zalíbení převážně lidé co si u filmu rádi pobrečí....přes smutnou povahu tohoto anime bych ráda upozornila že se zde najdou i vtipné až komediální chvíle. Postavy jsou dobře propracované a každá má svůj vlasní příběh. Pouze mě mrzí, že některé číst celé

V tomto anime najdou zalíbení převážně lidé co si u filmu rádi pobrečí....přes smutnou povahu tohoto anime bych ráda upozornila že se zde najdou i vtipné až komediální chvíle. Postavy jsou dobře propracované a každá má svůj vlasní příběh. Pouze mě mrzí, že některé věci se zde tak ůplně nedořešili.

Je to ten tip anime kdy nevíte co se vlasně děje do chvíle než shlédnete jeden z posledních dílů.

 Přes všechny klady mě anime však nějak zvlášť nenadchlo, ale ikdyž to není tak úplně můj šálek čaje ráda jsem se na něj podívala. Není jedno z nejlepších ale mezi odpad taky rozhodně nepatří. :))

Konečně mě po dlouhé době nějaké to anime zaujalo. Nehledě na to, že příběh se trochu vleče a i když vezmeme v úvahu, že chybí nějaká ta větší zápletka, stále nás něco nutí to sledovat. Nevím co to bylo u mě...Asi vtipné scény, napětí, nebo skvělá animace či číst celé

Konečně mě po dlouhé době nějaké to anime zaujalo. Nehledě na to, že příběh se trochu vleče a i když vezmeme v úvahu, že chybí nějaká ta větší zápletka, stále nás něco nutí to sledovat. Nevím co to bylo u mě...Asi vtipné scény, napětí, nebo skvělá animace či dopodrobna provedené souboje. S hlavními hrdiny jsem každopádně prožila smutné i šťastné chvíle a to všechny na jeden nádech. Toto anime rozhodně doporučuji :)

Hodně zdlouhavé anime, vytvořené spíše jako ranní šou pro děti. Vtipné časti s mini zápletkami zabírající zhruba patnáct dílů se střídají s vážnými zápletkami, které se táhnou dalších dvacet až třicet. Při čemž nám hlavní hrdina a jeho "mafia gang" nabírají číst celé

Hodně zdlouhavé anime, vytvořené spíše jako ranní šou pro děti.

Vtipné časti s mini zápletkami zabírající zhruba patnáct dílů se střídají s vážnými zápletkami, které se táhnou dalších dvacet až třicet. Při čemž nám hlavní hrdina a jeho "mafia gang" nabírají nějaké ty zkušenosti a schopnosti, ale jelikož zároveň stoupá úroveň nepřátel a efekty nejsou nic extra tak mi zde výrazně chybí napětí a seriozita. Příběh kazí hlavně duševní vývoj hl. hrdinů, který vůbec negraduje, jinak řečeno, to že jsou pořád stejní mi ze všeho dělá rutinu.

Pro mě je to anime, které sleduju když nemám nic lepšího na práci. Taková výplň času, než vyjde zase něco dobrého, nebo něco objevím.

 

„UŽ JE TO SKORO MĚSÍC OD FESTIVALU ZALOŽENÍ, KTERÝ SE KONAL MINULÝ ROK NA ŠTĚDRÝ DEN. OD TÉ DOBY SPOLU CHODÍME… ALE NĚKDY JE TOMU TĚŽKÉ UVĚŘIT… V předchozí sérii Junichi v různých routes získal nějakou tu přítelkyni. A aby toho nebylo málo, dostává se nám pod číst celé

„UŽ JE TO SKORO MĚSÍC OD FESTIVALU ZALOŽENÍ, KTERÝ SE KONAL MINULÝ ROK NA ŠTĚDRÝ DEN. OD TÉ DOBY SPOLU CHODÍME… ALE NĚKDY JE TOMU TĚŽKÉ UVĚŘIT… V předchozí sérii Junichi v různých routes získal nějakou tu přítelkyni. A aby toho nebylo málo, dostává se nám pod ruce takové malé after story, které nám nastinuje pokračování těchto právě načatých vztahů…

Co se mi líbilo: 1) Tsukasa a Haruka. Tyhle dvě tu jsou jedinými důvody, proč jsem chtěl druhou sérii vidět. Ani jedna nezklamala a jejich příběhové cestičky mi pořád dokazovaly, že mě můžou ještě něčím lehce překvapit. Rozhodně jsem se v jejich kapitolách nenudil.

2) Kresba. Standard z minulé sérky tu zůstal nepozměněn a já si mohl užít více reálné vykreslení slečen v jejich přirozenějších odstínech vlasů. Všiml jsem si rovněž krásně vykresleného prachu v boudě, toho jsem si předtím nevšiml.

3) Hudba. Otvírák a zavírák tu už je jen po jednom. Sice mi naplno ani jeden nesedl, ale nějak extra mi nevadil. Hudba na pozadí je jako z minula, jako ochutnávku tentokrát vyberu tohle.

Co jsem nemusel: 1) Zbytek slečen. Ani já jsem nečekal, že mi budou tak lézt na nervy. Exklusivně u tohoto seriálu tu bude mít každá svoji odrážku.

1.1) Rihoko. U ní jsem to dopředu očekával, po pár minutách epizody se ve mně z té její dětinské veselé nálady vařila krev. Asi netřeba více přibližovat.

1.2) Ai. U ní se jednoznačně ukázala vyčerpanost tvůrců a vytvořili srdceryvné drama o ničem; aneb jak já rád říkám – drama z výkalů. Jako, Ai tu prožívá, že nemůže být se svým vyvoleným přes Vánoce, protože Junichi je prostě s maturitou na štíru a drtí se… Tak na tenhle lep jim neskočím.

1.3) Kaoru. Sama o sobě zklamala. Ta by se mohla s Rihoko chytnout za ruce a jít do oněch míst. Její zodpovědnost tu byla na úrovni pětileté holky v hračkářství; aneb „tohle všechno musím teď hned mít“ a přes to nejede vlak. A pak si ani neuměla přiznat vinu. Jako tsundere, pro které mám jinak slabost, to u mě projela na plné čáře.

1.4) Sae. Je mi až líto, že sem musím zařadit i Sae-chan. Její storyline i vystupování je tu naprosto v pohodě, ale dožíral mě ten vtěrný vypravěč. Kompletně tím zhatil můj positivní pohled na tuhle route.

2) OVAčko. To, co této sérii hodně ubralo, byl poslední bonusový díl. Slovo „bonusový“ mluví samo za sebe. Mě Ecchi nevadí, ale – komplet Amagami je nasvíceno jako romantické anime ve velmi positivním světle a Ecchi je tu tak leda v představách diváka. V tomto univerzu se nese celé anime. A náhle zlom, přidáme sem fanservis! Jako, odkud se to sem dostalo? Vůbec to tu nesedí na zbytek kapitol.

Shrnutí: Jedním slovem zklamání. Od odpadu to tu zachraňují jen dvě holčiny, co měli onu dynamiku, protože ta je ve všech skutečných vztazích; nikdy není nic naprosto ideální a klidný. Zbytek mi vždy nějak štval. Jedna hvězda za Tsukasu a Haruku, druhá za animaci a hudbu. Je jednoznačný, že se ve mně cholerik nezapře, ale já to v sobě tlumit nehodlám…

Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„MOŽNÁ TO ZKUSÍM ZNOVA...MORISHIMA-SENPAI JE ŠKOLNÍ IDOL A PRAVDĚPODOBNĚ NEDOSAŽITELNÁ, ALE MYSLÍM, ŽE JI MÁM RÁD...“ Anime seriál je adaptací visual novely, což je znát především podle dělení seriálu na jednotlivé „routes“, neboli příběhové linie jednotlivých číst celé

„MOŽNÁ TO ZKUSÍM ZNOVA...MORISHIMA-SENPAI JE ŠKOLNÍ IDOL A PRAVDĚPODOBNĚ NEDOSAŽITELNÁ, ALE MYSLÍM, ŽE JI MÁM RÁD...“ Anime seriál je adaptací visual novely, což je znát především podle dělení seriálu na jednotlivé „routes“, neboli příběhové linie jednotlivých holčin. Tachibana Juinichi se horko těžko vyrovnal se svou ponurou vzpomínkou na Vánoce před dvěma lety, kdy mu jedna dívka zlomila srdce. Díky svému kamarádovi si Tachibana opět začne všímat okolních dívek a sbližovat se s nimi…

Co se mi líbilo: 1) Některé hrdinky. V celém anime jde především o holčiny, takže si každý divák najde nějakou, která mu padne do oka. Mezi mé oblíbené se zařadila bláznivá Haruka, která byla zapálená do každé maličkosti; tajemná Tsukasa, která mě svou sladkostí přitahovala - po nalezení jejího deníku začala být pro mě tuplem poutavá; a jako poslední stalkerka Risa, která je opravdovou třešničkou na dortu.

2) Hudba. Seriál nemá pouze jeden opening a ending, má jich rovnou několik. Otvíráky máme dva a zavíráků po šesti. Mě nejvíc sedl druhý OP a ED u Tsukasy. Veškerá hudba na pozadí je žánrová klasika na klavír či housle, jako menší ochutnávku vybírám tuto melodii.

3) Kresba. Jak bývá u anime z let 2010 – současnost zvykem, je seriál příjemným pokoukáníčkem. Holčiny měly nepříliš časté přírodní odstíny vlasů a nebyly tu žádné groteskní deformace obličejů. Za mě spokojenost.

Co jsem nemusel: 1) Přílišný optimismus. Děj se na drama zaměřuje jen v úvodu, ale ve zbytku seriálu jde Tachibanovi vše až podezřele hladce. Kde máme citové vydírání? No ták, bez toho to není ono…

2) Iritující Miya a Rihoko. Ano, přiznávám, že i Sae-chan byla proti nim pořád v pohodě. Kdykoliv se Miya začala smát, začala mi neskutečně lézt na nervy. Tak uchu nepříjemný smích jsem ještě neslyšel. A Rihoko a ta její pitomost hraničící s dětinskostí… No, tak na tohle jsem neměl slov. Jasně, někdy prostě holka nepobere moc rozumu, ale tohle je už na mě taky moc. Zbylé nejmenované holčiny byly pro mě takové nemastné neslané, ale nevadily mi.

Shrnutí: Kromě tří holek mě tu žádná jiná hrdinka nenadchla, stále tomu něco chybělo… Uvěřitelnost. Anime se tváří jako „příběh ze života“ a vše tomu napovídá. Ale takhle to v životě fakt nechodí. Divák by si proto mohl říct, není tohle ztráta času? Ne, není. Opravdovým lákadlem tu jsou Haruka a Tsukasa, o kterých tu psali i ostatní. Mají něco do sebe a ten zbytek, který jen vyplnil mezeru mezi těmito dvěma příběhy, se dá taky sledovat. Ostatně, je to jen můj názor, takhle to vnímám já. Vám se to může líbit mnohem více - nebo taky vůbec…

Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi