O moderní historii japonského státu: Epizoda I – Meidži Veliký.

Sashiko Matsuki

Autorka: Sashiko Matsuki

Korektoři: Není k dispozici

Vytvořeno: 16.04.2015 11:07
Kategorie: Články od uživatelů
Zobrazeno: 2807x
Komentováno: 11x

Obrázek - O moderní historii japonského státu: Epizoda I – Meidži Veliký.


Tématika exotické japonské historie se propírá nejčastěji v souvislostí s obdobím Sengoku, kdy romantičnost středověkých bojů mezi jednotlivými japonskými klany fascinuje mnoho dnešních „japanofilů“. Tehdejším vůdcem Japonska se stal Iejasu Tokugawa, který začal uplatňovat politiku Sakoku a uvrhl zemi do 250 let trvající izolace.

Co se stalo poté, je předmětem našeho putování moderními japonskými dějinami. To, co zbylo z politiky Sakoku již dnes v této zemi nenajdeme, zato se můžeme seznámit s léty, kdy se Japonsko vyšplhalo na post světové velmoci, kterou je dnes. V první epizodě se podíváme na období, která trvalo od 3. listopadu 1852 do 30. července 1912.

Válka Bošin

V listopadu roku 1852 se narodil chlapec jménem Tarrikó Minabó, syn tehdejšího císaře Kómeie a jedné z jeho konkubín. Tehdy bylo Japonsko mírumilovnou, avšak zaostalou feudální konfederací, kde nezávisle na sobě vládli jednotlivá knížata, tzv. Daimjó. V té době se na pozici hlavy státu připravoval Jošinobu Tokugawa, který v roce 1866 převzal vládu nad Japonskem. Nebylo to zrovna v lehké situaci, Japonsko bylo pod nátlakem zahraničních velmocí a v Japonsku tehdy silně narůstal extrémismus. Navíc během jedné zimy zemřel jak tehdejší šógun, tak císař Kómei, který se těsně před svou smrtí pokusil zvýšit svou moc. Jošinobu se pokusil o rozsáhlou modernizaci a prakticky oživení stávajícího systému, ale to se mu nikdy nepovedlo. Nikdy například nestihl vstoupit do svého oficiálního sídla v Edu (dnes Tokio).

Roku 1867 nastoupil Tarrikó Minabó, nyní už pod jménem Mucuhito, do pozice japonského císaře. V jeho jméně se začala sjednocovat jednotlivá knížectví, která nepodporovala vládu Jošinobu Tokugawy – šlo především o knížectví Sacuma, Čóšú a Tosa. Tokugawa se do boje nechtěl nechat zatáhnout, takže se vzdal své vlády nad Japonskem. Jenže i přes formální odstoupení byl stále rod Tokugawa v popředí japonské politiky. Daimjóvé se nehodlali smířit a tak, po vyhlášení nové vlády císaře Mucuhita, zkonfiskovali všechem majetek, který patřil Jošinobu Tokugawovi. Někdejší vládce Japonska se opět podovolil. Později si to však rozmyslel, sepsal stížnost a vypravil na Kjóto svou obrovskou armádu, která měla dát jeho stížnosti váhu. Jenže poslům nebyl vstup do města umožněn. Poté vypukly boje mezi, pouze částečně modernizovaným, Tokugawovým vojskem a, početně slabšími, ale mnohem lépe vyzbrojenými a vycvičenými, armádami povstalců. Boje byly zpočátku nerozhodné, ale poté se na stranu Tokugawových nepřátel přidali i vojáci císaře Mucuhita. Jošinobu Tokugawa se zalekl, začal se stahovat a poté se, pro ukončení války, dobrovolně vzdal. Pak předal Edo císaři a přesunul se do Šizuoky, která připadla jeho adoptivnímu synovi Kamenosukemu. Vojska císařovy nové koalice později dobyla území všech svých odpůrců, včetně ostrova Hokkaidó. Jošinobu Tokugawa zemřel 21. listopadu 1913.

(Jošinobu Tokugawa na dobové kresbě)

Konec samurajů

Po své korunovaci vydal císař Mucuhito, později známý jako Meidži, svou Přísahu pěti článků, která měla za úkol ukázat císařovy budoucí plány s Japonskem. Meidži se významně zasloužil o pád starého systému knížectví a kast, který byl zrušen roku 1871. Z Eda se stalo nové město – Tokio. Ačkoliv měl Meidži podporu třídy samurajů, některým skupinám, které ho dříve podporovaly, reformy vyloženě vadily. Vypukla dvě povstání (1874 a 1876), což vedlo k vyhlášce zvané Haitorei, jejíž náplň by mohl znát každý, kdo někdy sledoval seriál Gintama. Šlo o zákaz nošení mečů, kterým byla rozpuštěna třída samurajů. „Poslední samuraj“ Takamori Saigó, někdejší hlava povstání proti vládě Jošinobu Tokugawy, se nehodlal jen tak vzdát svého titulu a roku 1877 vyhlásil velké povstání samurajů. To bylo brutálně potlačeno mocnou armádou císaře Meidžiho. Meidži se stal absolutním panovníkem a Takamori Saigó po prohrané poslední bitvě, ve které čelil téměř stonásobné přesile, spáchal sebevraždu. Roku 1889 byla vydána první japonská ústava, která feudální zemi přetvořila v konstituční monarchii.

(bitva o Širojamu - pád samurajů)

Čínsko-japonská válka

Meidži dokázal ovládnou situaci doma, ale mocenské zájmy měl i jinde, než v souostroví. Otočil svůj zájem ke Koreji, kde značnou část poloostrova ovládala pevninská Čína. Oficiálně došlo k vyhlášení války 1. srpna 1894, přestože japonská vojenská kampaň začala již několik dní předtím. Slabá čínská armáda nedokázala moci cíaře Meidžiho odolávat a utrpěla drtivou porážku, během které ztratila Koreu, Tchaj-wan i všechnu svou dosavadní moc. Byl to fantastický úspěch, který z Japonska udělal asijskou velmoc. Zbývala jen pozice velmoci světové, což byl post, který Japonsko získalo až v roce 1905, ale to přebíháme.

Zatímco válka proti Číně měla pozitivní dopad na Japonsko, které během války drasticky posunulo vpřed svou dvacetiletou modernizaci a industrializaci, v Číně byl efekt spíše opačný. Válka s Japonskem ještě více zemi ponížila poté, co Čína drtivě prohrála ve dvou válkách s Velkou Británií. Mělo to být už jen pět let, než se Čína zhroutí a Japonci se do země opět vrátí. Ti se zatím vzpomatovávali ze zrady ze strany Francie a Německa, které přinutili císaře Meidžiho, aby svůj nový majetek, východočínský přístav Lü-šun, předalo Rusku, které využilo Čínsko-japonské války a uzurpovalo si rozsáhlá území Mandžuska. Bylo jasná, že z nastálé situace se vyklube víc než jen jedna válka.

(Satirická kresba znázorňující porážku Číny)

Boxerské povstání

Problémy v Číně nekončily, jelikož nacionalistické cítění, po drtivých porážkách ze strany Británie a Japonska, velmi vzrostlo. Došlo to tak daleko, že tajné spolky, přezdívané boxeři, podle zvednutých pěstí, napadly mnoho cizinců, kteří se v Číně pohybovali. V roce 1899 také vypukl v Číně hladomor a v květnu následujícího roku stáli již boxeři před hradbami Pekingu. Červen 1900 byl zlomový, když se Čínské císařství přidalo na stranu boxerů a zaútočilo na země, které držely v Asii velkou moc. Když byl zabit německý velvyslanec, odplulo do Asie asi padesát tisíc členů těch nejlépe vyzbrojených armád sedmi evropských států, k jejichž kampani se přidalo i Japonsko. Odhaduje se, že proti invazním silám stálo až 300 000 boxerů, kteří byli podporováni stotisícovou císařskou armádou. Jenže moc aliance, ke které se přidalo ještě přes dvěstě tisíc ruských vojáků, byla drtivou silou, která boxery i čísnkou armádu bez slitování zlikvidovala. Byla to strašlivá válka, se stovkami tisíců obětí, ve které Japonsko potvrdilo své velmocenské postavení. Chybělo jen málo, aby Japonci zasáhli do světového dění a stali se mocností, kterou jsou dnes.

Rusko-japonská válka

Rusko zatím pokračovalo ve své rozpínavé politice, během které budovalo propojení mezi městem Lü-šun a vzdálenou Moskvou (transsibiřská magistrála nakonec vedla jen do Vladivostoku) a zvyšovalo svůj vliv v čerstvě nezávislé Koreji. Japonci se tedy nechali Británií snadno přesvědčit k válce a na Lü-šun zaútočili. Japonsko prakticky ovládlo Koreu a stále se probíjelo k ovládnutí města Lü-šun, což bylo částečně zvráceno admirálem jménem Stěpan Makarov, který dokázal japonské armádě vzdorovat. Konce války se však nedožil, neboť zemřel během námořní bitvy. Po jedenácti měsících obléhání Lü-šun město kapitulovalo a Japonci získali v Tichomoří drtivou převahu, kterou si udrželi, když porazili mocné Baltské loďstvo. Na zemi také zvítězili a ovládli rozsáhlé Mandžusko. Roku 1905 byl v Portsmouthu podepsán mír, díky kterému Japonsko získalo část ostrova Sachalin, východní Čínu a vládu nad Koreou jako protektorátem Japonska. Samotná Korea byla připojena roku 1910.

Rusko-japonská válka ovlivnila celý svět, ukázala, jak budou vypadat boje na východní frontě během první světové války, ukázala moc námořní a minové války, stejně jako kulometů a ostatných drátů. Moderní, USA podporovaná, armáda ukazala na Ruské slabiny, což vedlo k přezbrojení Ruského impéria a vzrůst jeho síly v 1. světové válce. Zároveň však podnítila nepokoje, které vedly k pádu mocného impéria a podpořili pozdější vznik Sovětského svazu. Japonsko se stalo definitivně světovou velmocí. Císař Meidži zemřel roku 1912, dva roky před vypuknutím 1. světové války. Po smrti byl také znám jako Meidži Veliký a dnes je na něj vzpomínáno jako na největšího japonského císaře. Za jeho vlády byla zavedena povinná školní docházka, parlament, jednotná měna, povinná vojenská služba, vybudována světoznámá „Japonská železnice“ a Tokijská burza, rozvinut průmysl, armáda i loďstvo a převzata evropská architektura, která nahradila tradiční japonskou.

(Císař Meidži Veliký)

 

Doufám, že malý výlet do japonské historie nebyl příliš nudný a přinesl pár informací, které jste o Japonsku nevěděli. Pokud se vám článek líbil a přinese nějaký ohlas, setkáme se u další kapitoly s názvem „Epizoda II – Japonsko ve 20. století“...

(Autorem článku je Mafian)


 

Pozn. Toto je první článek, který nenapsal nikdo z našich redaktorů, ale běžný uživatel. Věřím, že nasadil laťku celkem vysoko a že články, které nám zašlete, budou minimálně stejně tak dobré. 

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

avatar of Smetak
Uživatel
   
30.04.2015 12:23 | # 11

Smetak

Tyhle články sou důkaz že nejsme jen banda závisláků na kreslenejch pohádkách.

avatar of Rezy
Uživatel
   
28.04.2015 20:19 | # 10

Rezy

Skvělý článek, děkuji :)

avatar of Ashura
Uživatel
   
27.04.2015 19:35 | # 9

Ashura

Skvělý článek. Je to stručné, čtivé a výstižné. Děkuji a doufám v pokračování :D

avatar of RyuuShi
Uživatel
   
22.04.2015 19:21 | # 8

RyuuShi

Skvely clanek...nedavno jsme na to ve skole psali test a tohle je 1000x lepsi nez vyklad kdejakeho lektora :D

Arigatou gozaimasu

Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si jí udržet. ^^
avatar of seth123
Uživatel
   
22.04.2015 18:59 | # 7

seth123

doufam v pokracovani

avatar of JudgeDredd
Uživatel
   
20.04.2015 14:23 | # 6

JudgeDredd

snad najlepsi clanok za posledny rok 'ery redaktorov'. velmi zaujimave citanie.

... I AM THE LAW ...
avatar of Denior
Uživatel
     
18.04.2015 11:54 | # 5

Denior

Moc nečtu ale tento článek mě hned zaujal. Už se nemůžu dočkat na druhou epizodu. Autoru děkuji za krasný poznatek! =))

avatar of mikasu
Uživatel
   
17.04.2015 22:08 | # 4

mikasu

Moc se mi článek líbil a jistě nejsem jediná, kdo si takhle rozšířil obzory o historii této výjimečné země o kterou se v dějepise jen letmo zavadilo. Moc děkuji :) těším se na pokračování.

avatar of MF
Uživatel
   
17.04.2015 17:09 | # 3

MF

Zajímavé informace a čtení, těším se na pokračování :)

avatar of Luppi
Uživatel
   
17.04.2015 14:35 | # 2

Luppi

Skvělé! Vzhledem k tomu, že školské učivo dějepisu se po celou dobu věnuje především Evropě a západnímu světu, jsem ráda, že se teď můžu ve zkratce dozvědět i něco málo z historie "Východu", která je u nás velmi přehlížená a považována za nepodstatnou. Těším se na další článek! :)

avatar of Trollugy
Uživatel
   
16.04.2015 12:58 | # 1

Trollugy

Hodně nových informací - hlavně letopočty.. myslel jsem že se tyto věci udály dříve.. :) Určitě si přečtu i pokračování :)

V poslední době moc s*ru na to člověk... Taky poměrně arogantní a sebestředný. Sem ani už moc nechodím -> 1. pubertu mám za sebou.