Aldnoah Zero (fan ficition)

Sashiko Matsuki

Autorka: Sashiko Matsuki

Korektoři: Není k dispozici

Vytvořeno: 13.03.2016 10:03
Kategorie: Články od uživatelů
Zobrazeno: 1724x
Komentováno: 8x

Autor: WhomsSolier

Název povídky: Aldnoah zero: Lesere Counterstrike

Číslo dílu: 1 z ?

 

Ze všech stran se ozývá lehký mechanický zvuk s doprovodem pomalého pípání, snažící se zničit mysl každého člověka sloužící na této lodi.

Dup, dup, dup… ještě k tomu někdo dupe v pravidelných intervalech v těžkých botech.

V chodbách svítí automaticky tmavě fialové světlo, avšak když senzory zjistí na daném úseku přítomnost nějaké osoby, fialové osvětlení se vypne a okamžitě místo ní zapne světlo bílé, jako v případě u mladého prince, procházející široké chodby, oblečeného do silně tmavého modrého oblečení s rudými a žlutými detaily.  

Došel na rozcestí, kde se nacházela menší skupinka důstojníků, kteří na přítomnost svého velitele reagovali pouze nepatrným náznakem salutace, jelikož po svých podřízeních nikdy nevyžadoval “zbytečné detaily“.

Rozhovor důstojníků se ze slušnosti na chvíli utichl, než jejich nadřízenej zatočil doprava do další části chodby a za ním se následně rozsvítilo fialové světlo.

Cíl, kam mířil, se po mnoha odbočkách konečně nacházel přímo před ním, jenže před vstupem do místnosti se zastavil a levačkou se opřel o zeď:

„Otče, matko…snad jsem se rozhodl správně.“ Pošeptal do prázdného vzduchu, bez možnosti, že ho někdo mohl slyšel. Zavřel oči:

„Dejte mi ještě jednou sílu… sílu, se kterou budu moct pomoct našemu lidu.“ Srdce bilo v příliš rychlých frekvencích a tak si svou jedinou volnou rukou položil na svůj hrudník.

Hluboce dýchal, jeho myšlenky se zaměřily na pěkné chvilky z minulosti. To mu pomohlo se zklidnit.

„Dobře, jdu na to.“ Otevřel oči a pravicí smáčknul displej. Tím se otevřely dveře a vešel dovnitř.

Nacházel se uprostřed rovné louky. Jednotný kupolový tvar místnosti umožnilo dobrou iluzi “živé“ oblohy. Měla krásnou modrou barvu s občasnými se pohybujícími mraky.

Uprostřed louky stál bílý stůl s bílou látkou a se třemi židlemi, které již dvě byly obsazené dvojicí kapitánů v tmavě šedých uniformách. Jen černé boty, bílé rukavice, stříbrný znak LSR na čapkách ležící momentálně na stole a bronzové knoflíky vyrušovali jednotnou barvu.

Poklidně pili horký zelený čaj a přitom okusovali hnědé křupavé sušenky.

Princ se nad touto scénou pousmál a přidal se ke svým přátelům. Jak kráčel přes trávu s nespočtem krásnými květinami, nebyl hologram nijak schopen poupravit údaje tak, aby rostliny reagovali na deformaci a tak nepřirozeně trčely skrz botu.

„Vítejte na mé lodi a omlouvám se vám za zpoždění, musel jsem ještě něco vyřídit.“ Typická výmluva slyšitelná snad každý den.

„To nic pane… doufáme že námi vytvořené prostředí se vám líbí.“ Ozval se jako první Jan Hepp s drobným tělem.

Ivan musel znalecky souhlasit:

„Je to nádhera… je to prostředí ze Země?“ Po položení otázky si k nim přisedl a rukou si projel skrz krátké hnědé vlasy.

Jan se širokým úsměvem odpověděl:

„Ano, je. Mí vojáci úspěšně infiltrovali Zemi a přinesli nejen velmi cenné informace, ale i poklady jako tento vynikající nápoj a pokrm k tomu odpovídající.“

Ivan s maximální opatrností ochutnal čaj: „Není to špatné.“

„Rád slyším, že vám chutná čaj.“

„A jak se jmenuje toto?“

„Sušenky.“

„Sušenky… není to od slova suší?“

„Vážně nevím, ale můžu se pro příště zeptat.“

Ivan i toto ochutnal:

„Chutná mi to… a co když sušenku namočím v čaji?“

Jan ho v tom jen podporoval:

„Jen to zkuste a uvidíte.“

Milanovi Rejnušovi, do této chvíle mlčky poslouchající, došly nervy, jelikož hlavní důvod setkání byl stále ignorován:

„Můžeme konečně přejít na plán, jak dál pokračovat?“

Ivan si povzdychl:

„Máte úplně pravdu…“ Položil sušenku z poloviny ukousnutou na bílou látku.

„Je ohromná škoda, že jsme přiletěli tak pozdě až po uzavření míru s UFE…“

Milan na protest zvedl ruku:

„Má loď tu byla ve finální fázi útoku na měsíc. Stačil by jedinej povel a bitva mohla skončit úplně jinak.“

Ivan, naštván náhlým přerušením, nechal kvůli Milanovi změnit téma a pořádně zdůraznil první slovo:

„MOHLA… to je důležité slovo. S jednou lodí jste měli jen pramalou šanci na úspěch. Kvůli tomu jsem vám dál rozkaz vyskočit z hyperprostoru u Jupiteru a zjistit aktuální situaci, ať po výskoku nepadnete do nějaké léčky, připravenou jednotkami UFE.“

Milan přiletěl se svou bojovou lodí Entris jako první z kolonie Lesere, vzdálené přes pár set světelných roků od Země, a měl krásnou příležitost, jak dát těžkou ránu silám nepřátel, jenomže rozkaz od Ivana zněl “Nezasahovat a pouze zjišťovat z bezpečné vzdálenosti informace“. Je však pravda, že by se pravděpodobně z příležitosti stala hodně rychle katastrofa.

„Omlouvám se… jenom jsem chtěl…“

Ivan na něj hodil široký úsměv:

„Nemáš se za co omlouvat. Být tenkrát na tvém místě, tak by i mě štvalo nic nedělat a nejspíš bych i rozkaz bez váhání porušil, takže máš u mě bezvýznamné plus.“ Po těchto slovech hodil do sebe zbylou dávku čaje z bohatě zdobeného šálku.

„Vás to také trápí?“ Jan si všimnul na tváři Ivana smutek.

„Ano… každá zbytečná smrt mě velice zraňuje.“ Na chvíli se hluboce zamyslel, jestli to nepovídá jen tak, ale nakonec došel k tomu, že je to vážně pravda a ne jen příležitostná lež.

„Vraťme se však k tématu: Pečlivě jsem si přečetl veškeré hlášení, co si mi poslal, Jane, a musím tvé podřízené pořádně pochválit. Udělali pořádnou práci.“ Jan za ně poděkoval a Ivan pokračoval:

„Díky tomu jsme schopní za současné situace s veškerým arzenálem sesterských lodí Tiliany a Entrisu a vlajkové lodi Kaharol tvrdě udeřit na většinu strategických míst na Zemi, avšak útok si chci ponechat jako poslední možnost.“

Jan „Nejdřív diplomacie, potom síla?“ 

Ivan: „Přesně tak. Ačkoliv máme jedny z nejlepších bojovníků z celého Versu, tak stále bychom bojovali proti přesile bez podpory samotného Versu, ten si však přeje mír a možná by se v nejhorším případě přidal na stranu UEF.“

Jan: „Co máte v úmyslu teď dělat?“

Ivan: „Co by? Navštívím po spousta letech svou mladší sestru a pořádně si s ní popovídám o budoucnosti našeho národa. Než se však vrátím, očekávám zcela hotové plány útoku na Zem a hlavně na Palácový komplex na Versu.“

Dvojice se podivně pousmála. Milan dokonale promluvil za oba: „Chcete převzít moc?“

Ivan odpověděl pokojným hlasem: „Jestli to bude vyžadovat situace.“

Milan: „Co s princeznou?“
Ivan: „Je to pořád má sestra, takže jí chci mít živou, jenže bude nejspíš válka a ve válce jsou prostě ztráty.“

Milan: „Máme naplánovat nějakou nehodu?“

Ivan zpanikařil: „Co? Počkej, počkej! Já to takhle nemyslel, měl jsem na mysli úplně něco jiného… nevěděl jsem, že to takhle blbě vyzní!“

Jan: „A jak jste to teda myslel?“

Ivan: „Že i v dobře naplánovaných strategií se může něco stát… já a zabít svojí sestru? Nedělejte si proboha ani legraci.“

Milan: „No nic, nechme to bejt… Jaký je stav naších lodí? Má loď je ve vynikajícím stavu, jenže Kaharol a Tiliana byly v době mého odletu vážně poškozené.“

Ivan: „U Kaharol stačilo vyměnit pár vadných součástek, jenže…“ Kouknul se na Jana, který se zatvářil dosti kysele:

„Mou Tilianu nebylo možné nijak efektně opravit. Obrovská díra na levoboku nebylo možné zacelit na původní kvalitu pancéřování a tak je to nejslabší místo na celé lodi. Ještě nefungují levé komory, generátory fungují jen na poloviční výkon, třetina zbraní chybí… zkrátka katastrofa.“

Milan: „Bože…“

Ivan: „Jenže pořád to je bojová síla. Kaharol a Tiliana budou muset společně operovat a Entis může zas operovat samostatně.“   

Milan: „Tiliana nás bude zdržovat!“

Ivan: „Milane!“

Jan: „Má pravdu…“

Ivan: „A co jako chcete dělat? Poslat do boje jen dvě lodě?!“

Milan: „V simulátorech jsme měli horší scénáře, než co právě na nás čeká.“

Ivan: „I když tam byla hlavní hybnou silou Kaharol, měli jsme tam však celou flotilu kolonie Lesere: těžkou bitevní loď Kaharol, podpůrné křižníky Tilian, Entris, Ivangrad… a doprovodná plavidla Tekk, Satyra a Cham.“

Jan: „Ještě k tomu v perfektním stavu…“

Milan: „No jo vlastně… zase se musím omluvit.“

Ivan: „V pořádku. Radši to řešit podobné věci teď, než potom v bitvě…“ kouknul se na zlaté hodinky. Aktuální čas podle země je 17:27.

„Když mě omluvíte, už je čas, abych jsem se přepravil na Vers.“ Zvednul se a chtěl odejít, ale jeho dva kolegové ho v tom zastavili:

„Co máme teď dělat?“ Odpověděl jim bez dlouhého přemýšlení:

„Zůstat na pozici a zjišťovat další informace. To jsou mé rozkazy.“

Kapitáni se také zvedli a zasalutovali.

„Víte o tom, že tohle moc neakceptuju.“ Přiotráveně se na dvojici koukal, když salutovali. „Pro tentokrát můžete udělat výjimku, ne?“

Ivan se na ně chvilku koukal zmateně, ale následně s úsměvem zasalutoval:

„Za Vers a kolonii Lesere...“


I vy máte možnost zaslat nám svoje články. Upozorňujeme však ale, že tyto články neprocházejí korekturou od shirai.cz. Články zasílejte  na e-mail sashiko@shirai.cz

 

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

avatar of Mailessa
Uživatel
   
17.06.2016 15:03 | # 8

Mailessa

Příběh je vcelku dobrý, ale někdy tam jsou nesmyslné vazby slov a souvětí. Budeš vymýšlet i vlastní téma příběhu? Fantasii máš a se slovy si taky umíš hrát. Jen dál piš a nesmyslné vazby zmizí

avatar of Ella
Uživatel
   
22.04.2016 12:53 | # 7

Ella

Máš vyvinutý zmysel pre štýl písania a to ti závidím. Do deja som síce nebola ponorená dosť hlboko, ale páčil sa mi nápad a kreativita. Určite pokračuj v písaní u tejto poviedky, budem sa tešiť na ďalší diel.

avatar of WhomsSolier
Uživatel
   
15.04.2016 21:00 | # 6

WhomsSolier

Děkuju za vaší podporu a již jsem poslal na e-mail další díl...

"Přidal jsem se do armády, abych tam skonal, jenže mé zničené duši byla ukázána bolestnější cesta, kde za mé trápení se vymění za blaho budoucím generacím,".
avatar of stenlin
Uživatel
   
13.04.2016 17:34 | # 5

stenlin

Pěkný! :)

„Čím míň toho vím, tím víc se učím. Čím víc se učím, tím víc toho vím. Čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu. Čím víc toho zapomenu, tím míň toho vím. Tak proč se vlastně učím?“-"Sokrates"
avatar of Alon
Uživatel
   
05.04.2016 14:59 | # 4

Alon

Hezký článek, :). Rozhodně bych uvítal další díl :D.

Přišel jsem Viděl jsem Nepochopil jsem odešel jsem- Průběh života
avatar of WhiteRabbit
Uživatel
   
29.03.2016 21:00 | # 3

WhiteRabbit

mozna bych zmenil tudle část necetl sem to cele jen utrzky ale toto "jelikož po svých podřízeních nikdy nevyžadoval “zbytečné detaily“." místo detaili byh zvolil spise formality když uz si slovo detaily pouzil/a v predesle vete jinak dobre :)

avatar of Lefi-sama
Uživatel
   
15.03.2016 12:20 | # 2

Lefi-sama

Fajn ;)

avatar of Dart
Uživatel
   
13.03.2016 18:38 | # 1

Dart

No celkem dobré. :)

Ať žije neživot.